SiBra na XIII. Pražském Rallysprintu...

     SiBra Motorsport vyrazil na další velkou, velmi oblíbenou akci. 8. prosince 2007 se na okraji Prahy jel již tradiční, v řadě třináctý Pražský Rallysprint. Tento diváky milovaný závod rallye nám uzavřel sezonu a my jsme tuto událost nemohli vynechat...

     Jako každý rok nás čekalo předběžné plánování, v kolik vyrazíme, kde se budeme snažit vecpat a které části zvládneme zhlédnout. Vše začalo zhruba na začátku 49. týdne tohoto roku, kdy jsme se dohodli, že vezmeme moji firemní fabii, protože zrovna jsem nic jinýho pojízdnýho neměl a vyrazíme vysondovat, kudy se kam dostaneme a kam zas ne. Ve čtvrtek po práci jsme vyrazili. V mapách jsme našli super zkratky, které bohužel naprosto přesně vystihovaly jejich definici - delší, zato horší cesta. Nechápu, jak je možný, že to platí u drtivý většiny. Tak se stalo, že jsem svoji krásnou, zrovna umytou fabii kombi pracovně přejmenoval na fabii scout a jal se překonávat bahnité polní cesty, občas to byly cesty jen proto, že byly na mapě, nikoliv před náma, natož pod náma. Bláto lítalo, cestičky ubíhaly a všem je asi naprosto jasný, kde všechny cesty končily. Nebylo to v Římě, i když by to bylo menší zlo. Obvykle jsme dojeli někam, kde jsme buď zcela uvízli, nebo to dál prostě nešlo... Po několika pokusech na nejrůznějších cestičkách Řeporyjských nám začínalo být jasné, že máme sice super vymyšlený plány, ale s myšlenkou, že jsme se na to sice úplně nevysrali, byť to bylo k ničemu, jsme se vraceli domů. Našli jsme pouze jedinou "zkratku", která nás dovezla na místo, kde bychom se dostali od jinud podstatně rychleji a po silnici, ale to by byla nuda, a když už jsme strávili celej večer hledáním, tak jsme po ní z trucu v sobotu beztak přijeli... V sobotu ráno v "šest" jsme se sešli u mě a vyrazili směr Řeporyje, XIII. Pražský rallysprint.

     První místo, kde jsme trávili čas po dobu RZ1 a RZ2, bylo divácky oblíbené "esíčko" u Zadní Kopaniny. Vzhledem k tomu, že jsme měli všecko "výborně naplánované", mrzli jsme tam cca hodinu zbytečně zcela sami ještě za tmy. Naštěstí, jsme měli auto zaparkované opravdu blízko a tak jsme ještě chvilku vydrželi ve vytápěném voze, kde jsme v klídku posnídali a ujišťovali se, že byl přeci jen dobrej nápad vylézt takhle brzo. Kolem půlosmé jsme se spakovali a zabrali si vyhlídlé místo. Nakonec jsme se ujistili, že jsme to přeci jen vychytali, protože o místečko začal být celkem velký zájem a díky "profesionalitě" pořadatelského týmu se ukázalo menší, než jak jsme zvyklí. Těsně po osmé hodině jsme se konečně dočkali.

     Na trati se již objevují safety káry - nevim proč, ale zdá se mi, že každým rokem jich je víc. Asi proto, aby diváky více napínali (nebo víc nas*ali při čekání?). Konečně první posádka - rychlá Corolla mistra Pecha nudného a Topolánka prolítla okolo nás s precizností, jakou to všichni dokážou tak maximálně v počítačových hrách, a to ještě ne úplně. Za ním se řítí v cca minutových odstupech další posádky. Pražský rallysprint je známý svým vždy chladným počasím. Pokud nevěříte rosničkám na nově, doporučuju se podívat do kalendáře. Pokud se jede Pražský rallysprint, počítejte s teplotami okolo -40°C, mlha, a na území Řeporyjí bude rozhodně celej den pršet nebo něco podobnýho. Nevim, co se podělalo, ale i když ráno bylo těsně nad nulou, přes den začínalo svítit sluníčko, při sledování rychlých vozů nám dokonce začínali rozmrzávat prsty u nohou a při teplotách příjemně se přibližujících k plus deseti stupňům jsme chytali bronz a hlavně fotky, abychom Vám, čtenářům, nabídli ty nejlepší momenty, které jsme si skutečně užívali. Bohužel, i taková akce s sebou nepřináší jen radosti, ale některé posádky svůj vůz nemusejí zcela zvládnout, jako například posádka č. 61 s vozem Mitsubishi Lancer EVO VIII, který pilotoval M. Fiala se spolujezdcem I. Borkem. Tato nehoda však podle mého názoru nebyla zcela způsobená chybou posádky, jako spíše nevychovanými diváky, kdy nějací dva mladíci nečekaně přiskočili ke krajnici tratě těsně před přijíždějícím eNkovým Lancerem. Pilot se nejspíš lekl a snažil se vůz za každou cenu zastavit. Divákům se sice nic nestalo, i když zrovna těmto by mělo, ale Lancer skončil v plotě, který původně nejen držel kovoý sloupek, ale za ním byl ještě pro sichr strom. Jak to dopadlo, je vidět v naší galerii. Mimo to jsme viděli ještě jednu lehce nezvládnutou situaci posádky č. 49 s vozem škoda Felicia Kit Car řízeným D. Tomkem se spolujezdcem Z. Kvídou. Při nájezdu do zatáčky neubrzdili svůj vůz a skončili v tom samém plotě jako M. Fiala, avšak měli více štěstí, když do plotu vlítli mimo dosah stromu. S mírně poškozeným předkem tak za pomoci diváků z plotu vycouvali a v jízdě mohli pokračovat. V druhé RZ, která se jela stejným směrem z Řeporyjí k cementárně jsme už díky bohu další nehody neviděli a mohli se kochat průjezdy profesionálních posádek s vozy jak novými, tak legendárními, jako například Škoda 130RS, či Opel Kadett Coupe. Po druhé RZ jsme se rozjeli směr Strahov, abychom měli něco i ze zdejších rychlostních zkoušek a místní atmosféry.

     Kolem poledního jsme tudíž vyzvedli Sikiho druhou drahou plovičku a zkoušeli jsme hledat místa k zaparkování. Strahov byl jako vždycky nacpaný plechovkami všemožných značek, barev a velikostí, tudíž jsme hledali parkovací místo dýl, než kdybychom to šli z Kopaniny pěšky. S pocitem, že zrovna na dnešek připadl nejspíš den řidičů a každý přijel minimálně dvěma až třema autama, který si pro jistotu půjčili snad i od babičky jen proto, aby mě dokázali dokonalě vytočit a znemožnit tak parkování, jsem konečně napresoval svýho "kombíka scout" do jedinýho místa, který bylo překvapivě blízko, jen asi 10minut cesty pěšky ke Strahovskému okruhu. Po té, co jsme přes škvíru mezi diváky okoukli situaci, zbystřili jsme šanci a vyšli na relativně volnej flek kousek pod parkovištěm, okolo kterého se již rallye speciály obratně proháněly. I zde se mi podařilo nafotit pár pěkných momentek, ale můžu říct, že zrovna tam stát nebylo asi moc bezpečný, jelikož se tudy v mé těsné blízkosti projíždělo relativně vysokou rychlostí. Po té, co se dojely tyto okruhy jsme se pokusili přejít na další stanoviště na pátou RZ, kde jsme si našli již dávno oblíbené místečko u křižovatky ulic Diskařská a Maratónská.

     Letos nám trošku pořadatelé zhatili výhled zábranami ze starých pneumatik, i tak jsme si to ale užili. Nejzajímavější byly asi průjezdy E. Trinera s jeho Octavií. Bohužel, tentokrát zrovna u nás nepředváděl své oblíbené kousky, zato dokázal překvapit tím, že každým průjezdem vypadal jeho stroj o poznání hůř. Nejdříve to začalo prázdnou levou přední pneumatikou, pak například orvaným pravým předkem. Když okolo nás projížděl naposledy, tak levá přední pneumatika tam držela už asi jen proto, že s Emilem uzavřela smlouvu o dílo, jinak by se na to vykašlala už dávno, pravá zadní pneumatika tam byla jen že nechtěla trhat partu, levý přední blatník už to někde cestou vzdal a odhalil nám podběh v celé své kráse, přední nárazník se ještě nepustil, protože ho Emil vždycky někde přišpendlil a to je jen krátký výčet drobných neduhů jeho vozidla, se kterým velkou část závodu sice vedl, ale před šestou RZ musel už odstoupit, jinak by ho jeho servisní tým asi rozkousal za živa. Pátá RZ je zajímavá tím, že se jede na několik okruhů a na trati je vypuštěno více vozů. To přináší divácky atraktivní i kontaktní souboje a každou chvilku něco projíždí, tudíž divák nemá čas se nudit. Sikiho Verunka nám s ledovým klidem upíjela teplý čaj z termosek, Havran zaváhal klobásky, které už mu vyprodali a to připomínalo, že závody se blíží ke konci. Finální, 6. RZ se už nejede jako okruh, nýbrž jako závod z bodu A do bodu B. Rychlostní zkouška začíná u Velkého strahovského stadionu a končí kousek za místem, kde jsme stáli. Zde mají jezdci mezi sebou již odstupy a tak je šance se předvést. V místech, kde je více prostoru předvádějí jezdci, nejrůznější kličky, či kolečka, kde se gumy sjíždějí rychleji než ty v bordelech, všude je spousta modrého dýmu a diváci neskrývají svá uznání. Při této RZ už i Václav Pech se svojí Corollou WRC neodolá si trošku zablbnout. Musí se nechat, že když V. Pech začne blbnout, tak je vidět, že i on opravdu umí, narozdíl od pana Trněného, který závod se svojí Fabií WRC sice vyhrál, ale pro diváky nemá asi nejmenší kousek citu.

     Po dojetí šesté RZ, čili té poslední, jsme se nakonec vydali na plácek u velkého parkoviště, kde byla cílová rampa a servisní zóna. Zde jsme měli možnost prolézt si pojízdné "dílničky" jezdců. Jsou zde k vidění stroje krásně z blízka a je možnost si je v klidu nafotit, popřípadě se na pár otázek pozeptat místních techniků, nebo samotných jezdců.

     XIII. Pražský Rallysprint máme již za sebou, velkolepá show opět nezklamala a už dnes se těšíme na další ročník, který jak věříme, nezklame srdíčko, očíčko a ouško nejednoho motoristického fandy. Letošní ročník byl nezvykle příjemný na počasí, věřím, že nám to bude ale bohatě odplaceno v roce 2008 a tak teplé ponožtičky a čepice čekají, až je na další rok opět vytáhneme, boty zabahníme při sledování překrásného závěru jezdecké sezony u nás...

SiBra Motorsport

Braba

Komentáře

ZPĚT