SiBra na závodech CWC, Jenišovice

            Prvního březnového dne se konal další závod ze seriálu Car Winter Cup, který SiBra Motorsport zpestřil svou přítomností (platí hlavně pro Brábu, pozn. autora). Tentokrát šlo o závod do vrchu na trati Jenišovice – Voděrady nedaleko Turnova. Naše nadšení pro věc nezchladilo ani časné ranní vstávání, ani vyloženě katastrofální předpověď počasí, takže už před šestou hodinou jsme byli na cestě směrem do drsného podhůří Jizerských hor. Dokonce i Libor, i když to byla asi na hodně dlouhou dobu jediná příležitost vidět ho vstávat před úsvitem :-) Cesta proběhla navzdory dešti a zdemolovanému sebevědomí některých řidičů moderních výkonných aut, která jsme na dálnici občas předjížděli, celkem v klidu a pohodě a  tak jsme už asi v 6:45 přešlapovali u stanoviště pořadatelů v cíli ve Voděradech u hasičárny. Po zaplacení startovného a vyfasování čísel jsme páchali poslední přípravy na technice našich speciálů. Brába jenom lehce přeorganizoval obsah kokpitu svojí stovky a já jsem vyměnil na EVO II tlumič výfuku za obligátní rouru. Po chvíli nám bylo řečeno, že rozprava s jezdci se bude konat u startu, takže jsme se vydali po trati dolů na start.

            Protože jsme nechtěli propást rozpravu, odpískali jsme nájezdy trati s tím, že pojedeme měřený trénink „na oči“ a nějak si to sedne. Počasí se dokonce před startem celkem umoudřilo, jenom drobně pršelo, což nás samozřejmě nemohlo zmást, protože když my někam přijedeme a přestává pršet, tak je to jenom proto, aby se nahromadily mraky pro sníh. A tak nám čas celkem pomalu a nervózně utíkal až jsme se ocitli na startu měřeného tréninku. Já jsem startoval jedno auto před Brábou. Dojel jsem na start pořadatel mě zastavil na startovní čáře, na semaforu proběhlo 5...4...3...2...1 a problikla zelená, já jsem svižně odstartoval...... a nastalo peklo.

            Protože jsme se na nájezdy vykašlali, tak moje ponětí o tom jak jde trať bylo dost mlhavé a navíc první úsek trati tvořil jakýsi slalom po areálu místního zemědělského družstva a namoklé bláto na asfaltu klouzalo jako led. Snažit se držet auto přibližně ve směru trati, kterou neznám a navíc se snažit netrefit nějakou tu stodolu nebo kravín nebylo zrovna nejsnadnější, ale nakonec jsem se po sérii více či méně kontrolovaných smyků doslova vymotal z družstva zpátky na silnici. Ale to že jsem si myslel, že mám to nejhorší za sebou ještě neznamenalo, že to byla pravda. Hned na prvním retardéru jsem opět neukrotil svojí touhu mít svůj vlastní dopravní kužel, čemuž dost napomohl fakt, že v nájezdu do retardéru jsem byl moc rychlý a na výjezdu už celkem logicky už moc dlouhý a široký.... no co nebudu chodit kolem horké kaše. Jeden kužel jsem prostě sebral a ta potvora se mi zaklínila pod přední nápravou a nechtěla se pustit. No co se dalo dělat, zastavil jsem, pustil blikačky, vystoupil a kužel silou vyrval. Mezitím ke mně došel pořadatel a kužel mi zabavil, takže jsem se zase snažil zbytečně :( Potom jsem zbytek trati projel už o poznání opatrněji až do cíle. Po chvíli marného čekání na dobře známé zelené kilo jsem se už smiřoval s tím, že to Brába zase někam poslal a je průšvih, ale naštěstí se za chvíli objevil. Jeho poznatky z trati se víceméně shodovaly s těmi mými, prostě a jednoduše klouzačka. A jak jsem tam tak stáli a dávali nervům odpočinout, přišel sníh...... Začala průtrž mračen spojená se silným větrem, časem se to změnilo v déšť se sněhem, aby jako bonus přišly kroupy. Prostě taková normální pohoda....

            Nakonec se nám nechtělo čekat až všichni odjezdí a pořadatelé nás pustí dolů a vrátili jsme se do prostoru startu oklikou přes Frýdštejn. Vadou na kráse téhle akce jsou tradičně velké intervaly mezi jednotlivými jízdami, ale to je dáno velkým počtem závodníků a nedá se s tím nic dělat. Čas který nám zbýval do první ostré jízdy jsme věnovali zevlování po depu a okukování konkurence. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec jsem zase stál na startu s hlavou plnou starostí jak mám v takovýhlech podmínkách jet abych to někam neposlal. Moje myšlenky definitivně utnula klasická sekvence startovního semaforu, který mě opět poslal na start. Start se zase povedl, což třeba v Hoškovicích nebylo pravidlem. Po něm jsem se snažil kombinovat opatrnou jízdu s co největší rychlostí a kupodivu se mi to celkem dařilo. Podle mě prudký déšť alespoň částečně spláchl bláto a tolik to už neklouzalo, nebo to byl prostě jenom pocit.....nevím. Každopádně jsem až na jednu terénní vlnu, která mi trochu poupravila přední spojler dojel do cíle čistě a bez újmy a dokonce i s docela dobrým pocitem. Tentokrát bylo čekání na kluky mnohem kratší, jenže jak se ke mně blížili, tak se mi jaksi něco na tom autě nezdálo.... no jasně nesvítí mu pravý světlo! Když přijeli blíž, bylo jasněji. Blatník ubohé stovky byl na pravé straně nepřirozeně vyvalený do strany a vepředu promáčklý. No jo někam to poslali, to bylo jasné, ale jejich vyprávění předčilo veškeré očekávání....  Tři výlety z trati během jedný jízdy, z toho jeden do stromu to už chce jistou dávku umění, to se musí nechat. Nicméně nikdo to nepochopí dokud neviděl jejich onboard video, takže můžu vřele doporučit navštívit videogalerii, je to fakt dokonalost sama... :-D Naštěstí se ale nikomu nic nestalo a i auto to přežilo s překvapivě zanedbatelným poškozením, takže posádka i vůz mohli pokračovat v takhle nadějně rozjetém podniku.

            Zase jsme si zkrátili čekání objížďkou přes Frýdštejn a jen jsme se objevili v prostoru startu, tak konečně dorazily naše vdovy-čekatelky. Tak nás tam alespoň před druhou jízdou mrzlo víc. Mezitím se objevily i časy z první jízdy. Já jsem byl 25. ve skupině a Brába s Dropautem obsadili očekávané poslední klasifikované, 41. místo ve skupině. Řazení vozů na druhou jízdu bylo kvalitně chaotické, ale nakonec jsme se nějak srovnali, i když jsem moc nechápal, kde se mezi vozy kategorie „A“, čili do 1400ccm objevilo Mitsubishi Lancer. Tentokrát Brába startoval pro změnu kus přede mnou, tak jsem se celkem upřímně těšil, že mu to půjde tak výborně jako poprvé a já ho někde na trati potkám. Zase starý známý startovní semafor a hurá na trať.... I tentokrát jsem se snažil jet na limitu a přitom bez zbytečných chyb a zase to fungovalo. Samozřejmě až na další kontakt předního spojleru s asfaltem na tom samém místě, jak jinak. Kus za cílem se u krajnice zelenala Brábovo Škoda 100 NVII, která tuhle jízdu přečkala už bez úhony. Po tom, co jsme zase odjeli dolů jsme se usnesli, že na třetí jízdu už se nám nechce v tomhle počasí čekat a zapadli jsme do blízké hospody na občerstvení. Nutno dodat, že holky už se na natáčení a focení u trati taky vykašlaly a už tam na nás čekaly. Potom už jenom zbývalo upravit moje EVOII do podoby použitelné v silničním provozu, čili – vrátit mu tlumič výfuku a mrknout se na výsledky.

            V konečném hodnocení dopadl závod v Jenišovicích docela dobře, já jsem si překvapivě polepšil na konečné 22. místo ve skupině, takže mi bodovaná příčka utekla jenom o dvě místa a asi 9 sekund, což je nad očekávání dobré umístění. Brába byl 40. z 41 posádek ve skupině „A „, ale u něj to bylo dáno tím, že ztráta z první jízdy už nešla dost dobře smazat. Jeho stovce se taky až tak moc nestalo, takže to vlastně byla povedená akce. Dobře jsme se bavili (já ještě líp když jsem poprvé viděl Brábovo onboard z první jízdy, pozn. autora) a nasbírali jsme další porci závodnických zkušeností. Byli tam i tací, co měli smůlu a zdemolovali svoje auto výletem mimo trať mnohem víc než náš expert Brába. S tím vědomím jsme vyrazili směrem k domovu. Nutno dodat, že cesta po dálnici byla alespoň pro mě kvůli silnému bočnímu větru asi ještě adrenalinovější než samotný závod.....

Zdraví,

Siki 
"ředitel"

SiBra Motorsport

 

Videogalerie

Komentáře

Fotogalerie

ZPĚT do galerie