Běšiny 2008 očima Vdovy TCT - Drápka
Ani bychom to nebyli my, kdyby při odjezdu nepršelo – no buďme optimističtí – v našem případě kapky štěstí. Při nástupu do Želvičky a rekapitulaci, co nám chybí jsme konstatovali, že jen Lukáš a sud. Po půlhodinovém hledání Lukyho pracoviště jsme cíl našli, nasedl Luky s taškou Müsly a profláklým jogurtem. Hurá pro sud směr Smíchov a posádka je kompletní. Cesta probíhala v klidu s pravidelnými zastávkami po každé Lukášově, přes zuby proceděné, větě: „Akutně potřebuju na záchod!“. Rychlá zastávka v Klatovech – pro snídani a Lukyho růžový kartáček za 6,50,- a hurá do kempu. Dojeli jsme na místo, kde Libor konstatoval, že budou padat kroupy. Světe div se, stalo se. Naštěstí stany TCT odvážlivců stály dříve,… teda Lukáš to taky skoro stihnul J. Poté se všichni přesunuli do závodních speciálů a hurá na nájezdy. Zde by se krásně ujal úryvek z písničky od ARAKAINU: „Jako voli jdem za prvním v řadě..!“. Překlad do naší situace – při přesunu od kempu k trati navigovala Filipova chytrá blondýnka zavřená v krabici – nevim proč zrovna navigace, protože jsme se krásně projeli na všechny strany, ale nakonec jsme trefili. S tratí byli všichni evidentně spokojeni, hlavně růžový baráček zabodoval. Následovala večeře v místní hospůdce, kde se k nám přidala i Majda s Verunkou. Řádně nacpaní a ve veselé náladě se celá tlupa vrátila zpět. Následovala sáhodlouhá debata na téma trať a Lukášův zapomenutý spacák J. A hurá chrupkat. Před sedmou nás stanaře probudilo pozitivní: "Kurňa, potvůrko vstávej!", které mimochodem řvalo dále, i když "potvůrka" byla dávno fuč.A posádka závodních strojů jela na přejímku. V půl 9 návrat, snídaně, vtipné hledání peněženky /lásko promiň :) /, vyzvednutí zničené Johanky u modrožlutého záhonku (každopádně dobrý záchytný bod J) a hurá na slalom. No, někteří si s vytyčenými kužely nedělali žádné starosti, vesele je objeli, takže slalom jen pro některé. K vidění byla i píchlá pneu, ruční odtah k cílové rovince, nájezd na trať v protisměru, doslovné projetí, spíše přejetí, pásky v poslední rovince, po kterém následoval úskok a zezelenání přihlížejících. Následoval oběd, kde jsme se seznámily s Majdinným vztahem k rýži v polévce J. Poté čapnout kamery a hurá k trati pojmenovanou „ta s tím růžovým barákem“. Mimochodem, o kterém Siky prohlásil, že ho půjde v noci přetřít na černo, protože nehodlá umřít na čemkoli růžovém. Majda s Míšou zůstaly v kopřivách u retardéru č. 1. Druhá kamera pochodovala loukou k retardéru u zmíněného baráčku. Samozřejmě ihned jsme byly Verunkou upozorněny, že máme šlapat v meziřádkách, aby na nás nevyběhl zemědělec s holí. V mezičasech jsme dostávaly pro změnu krásnou přednášku o jarním porostu na loukách a vymetlených pampeliškách J, nebo jak se tomu nadává. Sem tam nám přednášku zpříjemnila nějaká akce, jako zahučení do příkopu, nabourání do plotu, po kterém následovalo Verunky vítězné zvolání „Mám to!!!“ (hned jsme konstatovaly, že jsme jak paparaci), a krásné hodiny. Měly jsme kliku - barely nás minuly J. Když naši muži projeli náš úsek, sbalily jsme si svých 5 švestek bez švestek a házely jsme navrálila, tentokrát už né mezi řádky, ale po silnici, kde jsme si dlouhou chvíli krátily melodií z Happy Tree Friends .
Po návratu jsme s radostí zjistily, že se nikomu nic nestalo, rozbalil se gril, narazil sud, teda samozřejmě obráceně a bylo fajn. Průža, který nás neustále pronásledoval kamerou, po slovech: „Tě vyválíme v bahně!“, hodil excelentního pochopa za živý plot J. Když začla být zima jako na Sibiři, a polovina osazenstva se rozhodla čučet pod víčka, konal se přesun do chatky. Krásná balónková válka, dojedení zásob a úklid unavených schránek do spacáků. Ranní vstávání, úklid a odjezd se konal bez komplikací. S dotazy na umístění se obraťte přímo na aktéry J. A s případnými reklamacemi se obracejte na toho kdo si to vymyslel, jsem v tom nevinně :).
Za vdovteam TCT88,
Drápek