Sraz Škodateam Běšiny Jaro 2008 - prolog

Protože jarní i podzimní sraz Škodateamu v Běšinách u Klatov jsou pro nás jasné vrcholy závodní sezóny, i tentokrát jsme své vozy pečlivě připravovali. Samozřejmě jako vždy se největší část provedených úprav odehrála v posledních několika dnech před samotným odjezdem do Běšin. Já měl naplánovanou výměnu již značně zubožené přední nápravy na svojí EVO II za novou, vyztuženou podle dokumentace Š130 L/A, spolu s tvrdšími pružinami 250mm od Sakyho a samozřejmě rovnou také výměna brzdových destiček a kotoučů. Spolu s tím souvisela montáž přitvrzených tlumičů od p.Kůrky. Brába měl vlastně v plánu jenom kompletní rekonstrukci brzd, spojenou s montáží čtyřpístkových brzdičů na přední nápravu.

 Ale jak už to tak bývá, tak my míníme a zákon schválnosti mění. Začalo to smrtí Brábovo motoru v jeho NV2 těsně po winter cupu v Hoškovicích. Proto místo brzd přišla na pořad dne výměna motoru, kterou se mu podařilo dokončit poslední víkend před jarním srazem. Bohužel sáhnul po prvním motoru, který byl po ruce, což byl pozůstatek po jakési Š120 a nikdo moc netušil, jestli bude vůbec fungovat. Sice fungoval, ale jak se ukázalo později, nebyla to zrovna žádná výhra. Já během týdne před škodateamem usilovně pracoval na nové nápravě. Celkem se mi dařilo jí postupně dávat dohromady, naneštěstí nové tvrdší přední pružiny byly stále v nedohlednu, stejně jako misky na čepy ramen, které mi slíbil poslat m8rinek, známý ze skoda110r.cz. Svůj slib sice splnil, jenže Česká pošta s.p. (čti: strašná pakáž) tentokrát zklamala. V úterý jsem se rozhodnul, že začnu s demontáží staré nápravy a tak šlo EVO II na zvedáky, šla sundat celkem v pohodě a bez komplikací, což mě docela děsilo. Pohled na několikacentimetrovou prasklinu na pravém spodním ramenu, který se mi naskytnul po vyndání nápravy z auta, mě docela vyděsil. Ale zase na druhou stranu jsem takhle najezdil cca 20tis. km a mimo jiné taky čtyři závody a nic se nestalo, tak proč to řešit. Úterý pro mě skončilo pozdě večer pohledem na polorozebraný předek auta, no co, jede se až v pátek.

Středa byla trošku soubojem nervů, mám čekat, jestli mi dorazí chybějící misky, nebo vymyslet alternativní řešení. Protože jsem chtěl mít trochu rezervy, rozhodnul jsem se pro druhou variantu. A jak se později ukázalo bylo to docela správné rozhodnutí. Ramena jsem zkompletoval za použití starých misek s tím, že jí stejně budu muset časem opět vyndat kvůli výměně pružin a doladění odklonů. Kýžené 250mm dlouhé a o 10% oproti L/A tvrdší pružiny bohužel také nedorazily včas (nemám je doteď) . Z toho důvodu přišlo na řadu poněkud neprofesionální, leč osvědčené řešení za použití značkových sportovních pružin „flexa tuning“. Za pomoci svého zaskakujícího mitfáry Filipa alias Joudy se mi podařilo namontovat nápravu zatím bez pružin a nábojů kol do karosérie a také zadní přitvrzené tlumiče. Mezitím se cestou do Prahy za námi zastavil Brába, na kterého se celý den valily problémy. Nepasujícími šrouby do předních brzdičů (ty správné jsem naštěstí měl navíc) po mnohem fatálnější převodový olej na výletě v levém zadním brzdovém bubnu. Zjistit, že budu během posledního dne před odjezdem na závody ještě navíc vyměnit gufero na poloose, to vždycky potěší. Já jsem večer v dílně zůstal sám, protože Brába odjel do Prahy a Filip taky odjel. Okolo 10-11 hodiny večer na mě přišla krize. Ono když víte, že za nějakých 36 hodin odjíždíte a z přední části auta zatím jenom volně visí ramena a nic víc, tak to není zrovna důvod k bujarým oslavám. Musím přiznat, že jsem v tu chvíli velice vážně uvažoval o možnosti se na to prostě vykašlat a Jarní pohár Škodatemu 2008 jednoduše vzdát předem. Naštěstí jsem podobně hloupým nápadům rychle ukázal dveře a pokračoval v práci. Všechno pokračovalo až podezřele jednoduše a proto se o pár hodin a pár litrů kafe později začal výsledek postupně rýsovat. Okolo třetí hodiny ranní bylo auto víceméně připravené dosednout na kola. Naneštěstí můj plán dokončit práce na podvozku najednou  ztroskotal na faktu, že v celém baráku jsem nenašel jediný šroub M7 a škodolibý konstruktér kdysi v AZNP na uchycení zkrutného stabilizátoru použil právě tyhle exotické šroubky. Byl jsem tedy okolnostmi donucen vzdát další úsilí a po úklidu dílny jsem si asi tak ve čtyři hodiny ráno ustlal na sedadle řidiče svého speciálu, abych si alespoň 2-3 hodinky zdřímnul, než budu muset zase vstávat do práce.

Kupodivu se mi ráno podařilo probrat se natolik, abych se zapojil do čtvrtečního pracovního procesu. Naštěstí jsem měl možnost vyrazit do Mostu, takže se mi bleskově podařilo sehnat ony nešťastné šrouby M7. Ale ouha, při snaze sehnat servis, kde by mi seřídili na nové nápravě geometrii jsem narazil na problém – všude měli plno a mohli mě objednat tak na polovinu příštího týdne, což už bylo celkem pozdě a tím pádem k ničemu. Po asi pátém odmítnutí jsem to vzdal a vyrazil zpět na základnu. Rychle jsem namontoval stabilizátor a protože mezitím se objevil Brába, tak jsme v průběhu mojí polední pauzy odvzdušnili moje nové brzdy. Po krátké testovací jízdě se všechno zdálo být v pořádku a vlastně mi zbývala už jenom ta nešťastná geometrie. Nakonec se mi podařilo usmlouvat servis Lada v Mostě, že mě v půl osmé večer vezmou, protože shodou šťastných okolností zrovna pracují až do osmi. Docela mi spadl kámen ze srdce a během odpoledne jsem se věnoval už jenom mytí a leštění svého speciálu. První krize kompletně zažehnána!

Mezitím se ovšem začala rýsovat další na naší základně v Braňanech, kde se Brába statečně snažil proplést veškerými nástrahami a zprovoznit na sobotní závod i svojí NV2. Během odpoledne přispěchali na pomoc i Průža a Smržu, kteří zařídili Brábovi přezutí pneumatik a plnili funkci spojky mezi mnou v Havrani a Brábou v Braňanech. Hned jak to bylo možné jsem skočil do služebního pickupu a za kvílení kvalitních hypermarketových pneumatik vyrazil na Braňany. Samozřejmě aby to nebylo moc jednoduché, se nám při stahování ložiska z poloosy podařilo vytáhnout poloosu i s kameny z převodovky. Z toho důvodu bylo jasné, že sundání celé nohavice nás nemine, i když jsme se co nám síly stačily snažili právě tomuhle vyhnout… Mezitím přišel čas vyrazit s EVO II a tak jsem (poté co jsem Brábovi zabavil tažný lano, prodlužovák a tkaničky z bot J) letěl do Havraně přesednout do svého speciálu. V Ladě opravdu nekecali a slabě po osmé hodině byla geometrie na mém speciálu v rámci možností seřízená. Jediné co si nesedlo byl odklon pravého kola, jež byl o celý stupeň větší než tolerované hodnoty. Ale jaksi už nezbývá čas sundat nápravu a patřičnými podložkami odklon doladit, takže se nedá nic dělat, to si sedne.

Vyzvednul jsem Průžu s jeho mitfárou a hned jsme zase vyrazili za Brábou, který mezitím dával dohromady karburaci a další drobnosti. V počtu čtyř lidí jsme se vrhli na skládání Brábovo kila s nasazením mechaniků Ferrari při zastávce v boxech na obzvlášť důležité velké ceně. Průžův tým se dal do skládání pravé zadní brzdy a po jejím dokompletování to rozpustil a vyrazili směrem k několika drobnostem, co bylo nutné ještě zařídit a za zaslouženým odpočinkem. Já s Brábou jsme se vydali do boje s levou poloosou… sundávání ložiska z poloosy byl sice docela porod, ale nakonec hrubá síla (a flexa) zvítězila a my mohli pokračovat dále. I když únava stále sílila, dařilo se postupně celkem dělat s polorozebraného vraku na špalkách zase hrdý závodní vůz. Dokonce už se nic zásadního překvapivě nerozsypalo. Někdy po jedné hodině ranní dokonce došlo i na odvzdušňování brzdové soustavy, což kvalitně zpestřila Brábova pokročilá skleróza, protože nechal většinu odvzdušňovacích a průtokových šroubů povolených. Postupně se mu všechna zaváhání podařilo najít a napravit, zejména podle loužiček kapaliny na podlaze dílny. Z toho jak tenhle poslední servisní úkon proběhnul si moc nepamatuji, protože se mi párkrát za volantem NV2 podařilo několikrát usnout a upřímně jsem se děsil cesty domů. Okolo půl druhé jsme brzdy prohlásili za hotové a opustili stovku stále stojící na špalkách. Cesta domů byla docela v klidu, ale Brábovi jsem stokilometrovou vzdálenost do Prahy moc nezáviděl. Asi tak kolem druhé hodiny jsem doma padnul a umřel, čímž pro mě skončila technická část příprav na jarní pohár. Nakonec jsme to tak nějak stihli a zítra se uvidí…..

SiBra Motorsport 

Siki
ředitel

Komentáře

ZPĚT