Braba a Dropaut na základně v
Braňanech...
Tak jako téměř každý víkend, i tento jsem jeden
den chtěl věnovat pracem na NV2jce. Protože jsem čekal, že to nebude
zrovna sranda a před dalšími závody nás tlačí čas, povolal jsem tentokrát
i Dropauta jako pomocnou sílu. A tak jsme v sobotu ráno (čti v jedenáct :}
) nasedli do auta a rozjeli se z Prahy směr Braňany. Ještě cestou jsme se
samozřejmě stavili pro svačinku v mosteckým Tescu. Při nákupu jsem si
všiml, že tam mají malou flexu. Šlo o to, že už asi tři dny jsem se
pokoušel sundat staré tlumiče, protože mám nově zrepásnuté a přitvrzené.
Všechny šli sundat bez problémů, jen jeden zadní před chladičem prostě
nešel. Měl jsem sice vymyšlený plán, jak to v pohodlí demontovat, ale znám
se , proto jsem si řekl, že flexa by mohla problém vyřešit. Tak jsem čapl
flexu do ruky. Jenže jsem samozřejmě k tomu potřeboval i kotouček.
Kdybyste někdo v mosteckém Tescu sháněli malé kotouče do flexy, tak je tam
nemaj. Tak jsem flexu zase hodil zpět do regálu a musel jsem se spokojit s
tim, že ji nebudem potřebovat.
Pak jsme dorazili do Braňan. Bez flexy, ale aspoň
se svačinkou :). Když jsme přijeli na místo, celkem jsem koukal. Na dvoře
bylo lidí, jak na nějakým sněmu, skoro jsem si říkal, jestli si mosteckej
učňák neudělal pod vedením Průži takovou malou exkurzi do "motoristické
dílny". Na druhou stranu jsem si vždycky představoval, že takhle to může
vypadat ve společný dílně, od toho to tam je. Pravda, představoval jsem si
tam převážně škodovky, ale pohled na totálně prorezlou 309ku GTi mě hnedka
zvedl náladu. Pak že jsou škodovky shnilotiny. Asi by se kdekdo
divil, takhle průhlednýho peugeota vycpanýho montážní pěnou jsem asi ještě
neviděl. No, je nafocen, takže se můžete taky pokochat. Po prohlídce
GTička, okolo kterého se muselo chodit s opatrností a bez dechu, aby se to
nesesypalo jsme s Dropautem otevřeli dílnu a jali se nářadí. Čekal nás
náročný úkol, a to zbavit se konečně posledního tlumiče a vzápětí dát
nové.
A tak zatímco kluci natírali černou barvou
nárazníky GTička, popřípadě dávali otáčkoměr do Průžovo škjůdky my s
Dropautem jsme vymejšleli postup, jak vytáhnout tlumič. Protože ani nevim,
jestli existuje nějaký klasický škodovácký udělátko MP-něco, tak jsem
tlumiče sundaval klasicky sedmičkou a 17kou klíčem a doufal, že po prolití
dostatečným množstvím uvolňovače tlumič moudře ustoupí a nechá se povolit.
Ani hovno. Vršek tlumiče se díky výborné přistupnosti užvejkal tak, že
namísto sedmičky klíčku už z toho vyskakovala i šestka a tak bylo jasné,
že touto cestou dolů nepůjde. Tak mě napadlo, že kdyby se to dalo líp
chytit, možná by povolil. Navrtal jsem tedy 4ku díru do špičky šroubu na
tlumiči a doufal, že když tam nacpu něco, co bude dostatečně pevný, tak
nebude vyklouzávat a povolí to. Opět - ani hovno. Dirka se navrtat
povedla, ale hřebík se zvohnul jak uvařená špageta a nic pevnějšího jsme
nenašli. Zkoušeli jsme ještě pár možností hodným Pata a Mata, jak to
povolit, ale to tu raději rozepisovat nebudu - samozřejmě všechno
skončilo stejně. A tak jsme se již zvedali, že zajedem někam do OBI a
přeci jen tu flexu koupíme. Když v tu chvíli se někde ze dvora ozvalo, že
tam flexu mají, a že ji půjčí. S Dropautem nám zasvítila očíčka a jali se flexy. Osadíme krytem a kotoučem, zapojíme do zásuvky a .... nic. Flexa
ani neťukne. pak se najednou rozjela. Nakonec jsme usoudili, že je vadnej
vypínač. Vo to to bylo zábavnější. Ve chvíli, kdy jsem vypínač zkoušel
mimo malý prostor v autě nad tlumičem, tak flexa jela. Ve chvíli, kdy jsem
se s flexou dostal dovnitř nad domeček tlumiče, flexa 9x z deseti pokusů
nenastartovala. Malý stísněný prostor, polorozbitá flexa, ještě že tam
byla spousta lidí, aut a lékárniček pro případný přivazování uřízlých
prstů. Světe div se, ale asi po deseti minutách opravdu jemného řezání se
šroub uřízl. Stačilo do toho zbytku šroubu trošku klepnout a tlumič vypadl
spodem tak, jak to má bejt. Tlumiče škoda nebyla, byl jednak v hajzlu a
jednak nebyl rozebírací, takže se nedal ani snadno repasovat. S Dropautem
jsme zajásali a na oslavu jsme si sedli, že si dáme studený párky, co jsme
nakoupili v Tescu. Beztak už byl hlad. Samozřejmě ve chvíli, kdy jsme
usedli ven a jali se svačit, přiběhli naši zabijáci hlídači a smutnýma
uslintanýma pohledma na nás koukali celou dobu. Mě to neodradilo a sněd
jsem, co jsem stihl, Dropaut to však nevydržel a kus párečku jim
přenechal. Ode mě měli den před tím kilo buřtů, tak jsem si řekl, že jim
to stačí, mají tam dost granulí.
Po této části přišla část B - namontování nových
tlumičů. Na to, jak to znělo to šlo celkem snadno, prakticky až na to,
trefit se šroubem tlumiče do dirky v domečku se to zdálo snadný. Dolu na
tlumiče se přidělali držáky ze starých, které ovšem
byla opravdu legrace sundavat, holt 20let bylo dvacet let. Zatímco jsme s Dropautem povolovali
- respektive se snažili povolovat kde co, jsme se bavili Průžovo uměním.
Dopředu varuju kohokoliv, kdo se s Průžou bude muset setkat. Pokud máte
nějaké barvy ve spreji, ukliďte je z dosahu. Na fotkách je vidět, jak
například dopadla stará škodovka, kterou tam máme jako dárkyni náhradních
dílů a bude se tedy rozřezávat do šrotu... Smíchy nad Průžovo dováděním
jsme měli práci s povolováním o dost složitější. Po nějaké době jsme je
ale sundali a pak nasadili na nové. Všechny tlumiče jsme nejdřív trochu
přišroubnuli zezhora, pak jsme se jen lehali pod auto a přišroubovávali
zezpod. A tady sranda opět skončila - nebo teprv začala? Hned u druhýho
tlumiče, pravýho předního, jsem zalomil šroub k držáku do matky v nápravě.
Dost naštvaně jsem ležel pod autem sic bez hnutí brvy, ale ve mně to
vřelo. Bylo to jasný. Musí se to odvrtat. Auto bylo ale na špalkách, a na
vrtačku bylo málo místa. Po prvý v životě jsem byl nucen vyzkoušet, jak se
dává auto do kolíbky. Montáž jednoduchá, přišroubuje se to místo kol na
nápravy. Pak ale přišla sranda, zvrhnout auto v kolíbce na bok. Ve chvíli,
kdy se auto naklání víc a víc je to dost nepříjemnej pocit. Naštěstí nás
tam bylo fakt dost, a tak asi v šesti lidech jsme opravdu pomalu auto
nakláněli až do polohy, kde se kolíbka zastavila. Na to, jakej jsme měli
všichni strach, to šlo docela jednoduše. Poděkovali jsme klukům za pomoc a
začali odvrtávat zalomený šroub. Nejdřív malej vrtáček č2 a pak větší cca
5ka. 5ka se do toho chytla a šroubek vytočila naprosto snadno. Kluci
mezitím už všichni odjeli a my s Dropautem jsme dodávali tlumiče. Šlo jen
o to, je dobře zezpod všechny
přišroubovat. Až teďka jsem si uvědomil
výhody kolíbky. Je to paráda dělat něco na spodku auta, když pod nim
nemusíte ležet a všechen humus vám padá při každým pohybu do očí. Po
přišroubování tlumičů na spodní straně jsme potřebovali auto opět shodit
zpátky. A tak jsme se na to vrhli ve dvou. Dokud auto bezpečně nekleslo,
měli jsme dost bobky. Ale nakonec jsme auto vrátili do vodorovné polohy
naprosto bez újmy. Tlumiče jsme dopřišroubovali na pevno na horních
stranách a bylo hotovo. Bylo někdy půldevátý večer a my jsme s Dropautem
na auto, který bylo opět na všec 4ech kolech, civěli jak na svatý obrázek. To už
jsme neviděli skoro 3 týdny. Trošku jsme po tmě poklidili před dílnou a
vyrazili jsme zpět do Prahy...
Byl to náročný den. Člověk by neřekl, kolik
zábavy zažije při obyčejný výměně tlumičů. Byť na dílnu obvykle jezdim
sám, tentokrát jsem s sebou přibral Dropauta, ať se taky trochu podílí a
zjevně jsem udělal dobře. Nebejt jeho, tak se tam s tim matlám možná ještě
teď, kdy píšu tento článek. Díky tomu je ale auto připraveno k dalším
závodům, které jsou již za necelý týden.....
SiBra MotorsportBraba
Komentáře
Fotogalerie
ZPĚT